Nic není zadarmo. Mělo nám to dojít dřív...
Kaylee Dunhamová má těžce nemocného bratra. Když se nenajde alespoň jeden vhodný dárce, zemře. DJ totiž potřebuje transplantovat ledvinu. Kaylee na DJovi záleží a má ho ráda, tudíž se mu snaží pomoci. Když se o nemoci dozví jejich otec, odejde z domova a vůbec s nimi nekomunikuje. Všichni Kayleenini přátelé se s ní už nekamarádí. Až na jednoho, na toho, kterému se se vším svěřuje, na Natea. Ten jí upozorní na novou sociální síť, která je jen pro studenty ze střední školy v Nottawě. Jmenuje se NEED. Když se přihlásíte do NEEDu, vytvoří se vám anonymní účet. Zadáte, co potřebujete a NEED vám to splní. Ale má to jeden háček, nic přeci není zadarmo. Aby se uživatelům sítě splnilo jejich přání, musí udělat úkol, který jim NEED zadá. Úkoly jsou nejdříve jednoduché, ale pak se zvrtnou v krvelačný boj. Kaylee se rozhodne přát si pro DJe novou ledvinu. Splní se jí její přání? Bude DJ zachráněn? Kdo stojí za sociální sítí NEED, na které se během pár dnů objeví přes 500 uživatelů? Kdo je všechno zavražděn?
úryvek z knížky:
S kašláním jsem si utáhla šálu okolo nosu a úst a pevně sevřela baterku v prstech. Nesmíš ji pustit. Nesmíš zažehnout jiskru. Hlavně žádné jiskry. Nezkoušela jsem volat. Kdyby tu náhodou ještě byl člověk, který nastražil tu bombu, nechtěla jsem, aby mě našel. Sice jsem nevěřila, že by ještě neodešel, ale jeden nikdy neví. A tak jsem zůstala zticha. Což bylo dobře, protože ta štiplavá bolest v krku se s každou vteřinou zhoršovala. Mám jít ke kabinetům, nebo zahnout k tělocvičně? Nevěděla jsem, za jak dlouho bomba vybuchne. Podle telefonu bylo tři čtvrtě na dvanáct. Kdybych ten časovač nastavovala já, dala bych tam půlnoc. Takže jestli se pak chci dostat ven, zbývá mi nejvýš deset minut, abych tu zajatkyni našla. Proboha. Já tady nechci být. Chci jít domů. Hnaná strachem, že časovač každou chvíli sepne, jsem došla k další chodbě a opět uslyšela ten zvuk. Napravo. Směrem k učebnám angličtiny. I tady se podlaha místy leskla, ale povrch už nebyl tak kluzký a pach zeslábl. Nebo to možná bylo jen moje přání. V tu chvíli jsem nad tím nepřemýšlela. Držela jsem se myšlenky, že tato část školy není tak zalitá benzinem, a napjatě čekala, až se ten hlas ozve znovu.
Komentáře
Okomentovat