Recenze knihy: Siréna

Dívka plná tajemství. Kluk jejích snů. A mezi nimi... Oceán.

Slyšeli jste už někdy o sirénách? Je to taková skupinka dívek, které slouží Oceánu. Jednou za čas dostane Oceán hlad, najde si nějakou loď a chce ji potopit. K tomu mu mají pomoct právě sirény. Svým zpěvem doženou všechny cestující k tomu, že je uchvátí jejich hlas, skočí do moře a utopí se. Při potápění lodí se občas najde nějaká mladá nevdaná dívka, která si moc přeje přežít a Oceán si ji zvolí sirénou. Služba sirény trvá 100 let, po tu dobu siréna nezestárne nebo u ní nedojde k žádné bolesti či onemocnění a smrti. Když uběhne období služby Oceánu, siréna na vše zapomene a začne žít třetí, normální život. Volný čas tráví sirény poblíž oceánu, ale pohybují se i mezi lidmi. Nesmí před nikým jiným kromě sebe a dalších sirén promluvit. Kdokoli uslyší jejich hlas, okamžitě se vrhne do nejbližší vody a zemře. Jednou ze sirén je Kahlen, kterou trápí potápění lodí ještě stokrát víc než ostatní. Nerada se pohybuje mezi lidmi, aby náhodou nepromluvila. Jednou potká kluka, který si ji moc oblíbí i když je "němá". A ona jeho. Jenže když se jednou políbí, Kahlen omylem promluví...

úryvek z knížky:

O pár vteřin později už všechny, kdo stáli poblíž kormidla , zachvátila neuvěřitelná fata morgána a vykřikovali: Čtyři nádherný holky! Na hladině zpívají čtyři holky! Z ničeho nic se moře vzedmulo, obrovská bublina prorazila nad hladinu a vzápětí se loď naklonila na bok. Výkřiky lidí se slily do zděšeného řevu. Jen jsem si zacpala uši a zpívala dál, aby už to bylo co nejrychleji za námi. I tenhle zpěv se měl stát mojí černou můrou, dokonce ještě horší než předešlé. Ale ještě ani ve chvíli, kdy se podivně nakloněná loď přiblížila až těsně k nám, jsem to netušila. Nebyl to trajekt ani rybářská loď. Na palubě byla skluzavka do bazénu, jehož obsah se teď pomalu vylíval přes bok lodi do moře, kamenná zeď, promítací plátno... Byla to luxusní výletní loď. Ve vodě přede mnou hlava na hlavě, tolik obličejů! A jak elegantně byli všichni oblečení! Jedna mladá žena v dlouhých modrých hedvábných šatech sklouzla tiše do moře, a ještě než se přes ni převalila vlna, zahlédla jsem její šťastný výraz. Hned za ní se muž ve smokingu, soustředěný jenom na náš zpěv, blaženě ponořil do vln, aby už nikdy nevyplul nad hladinu. Elegance a nenucenost lidí, kteří se všude kolem nás vrhali do moře, působila jako groteskní kontrast na tomhle otevřeném jevišti s pozadím smrti. Teprve teď jsem zjistila, že se potápí loď, která vezla svatbu, protože jsem ve vší té řvavě spatřila nevěstu.

Blogísek Niki

Prohledat tento blog